A už je tu konečně onen vytoužený den, tedy sobota 13. července 2002 a my vyrážíme na náš již sedmý společný tábor. Po dlouhé a únavné cestě autobusem jsme dorazili na stanový tábor v Hornici u Jemnice na jihozápadní Moravě. Po příjezdu byly dětičky rozděleny do třech oddílů. Po odpoledním prozkoumání nejbližšího okolí jsme zasedli okolo táborového ohínku a s ještě mastnou pusou jsme si zahráli několik her.
     Nepřízeň počasí, která nás sužovala poslední léta k nám byla letos poněkud vlídnější, a tak jsme mohli předvést své plavecké umění v nedalekém Asuánu. Tento se stal cílem prvního celotáborového závodu. Pomocí papírků s písmeny rozházenými po lese měly děti zjistit osobu slavného hornicko-svitavského cestovatele, jehož jméno bylo napsáno na cedulce cca 20 m od břehu Asuánu. Zmáchané oblečení a rozmočené papíry nikomu z nás nevadily. V dalších dnech se konala řada souteží a her, z kterých jmenujme např. netradiční olympiádu s disciplínami 5 mincí v řiti - viz. sekce video, hod kartou, drž papírek, chůze na chůdách apod. Ve starší kategorii byli nejlepší Honza Slabý, Niki Fialová a Lukáš Habrman, v mladších pak Aleš Jiroušek, Šárka Hanusová a Marek Hoffmann. Nechyběla ani soutěž o nejkrasnější nožku či o nejpovedenější večerní róbu. Nejhezčí klučičí nožky mají Kuba Hynek, Lukáš Habrman a Ondra Špaček u děvčat pak Janča Richtrová, Gabča Teplá a Káťa Benešová. O tom, kdo má nejvzácnější zlato v hrdle rozhodl Hornický slavík, na kterém zazněly i zbrusu nové písně. Za všechny alespoň tato:

Žabáci z Hornice
na hudbu písně Krásný je vzduch

1. [: Krásný je anděl, krásnější potskřýňák :]
[: Co je nejkrásnější :]
No přece Blik Žabák

2. [: Hrajeme hry, zpíváme písničky :]
[: Hrajeme šáteček :]
Taky soutěžíme

3. [: Sbíráme koky, to jsou přece body :]
[: Ten kdo jich má nejvíc :]
Ten potom vyhrává

4. [: Brzo odjedeme, to je ale škoda :]
[: Snad se tady ta rok :]
Zase všichni sejdem

        Nezmínit se o oblíbených dětských říkankách by byla určitě velká chyba, vždyť to postupně zachvátilo nejen ty malé ale i ty největší z nás.       

Co by to bylo za tábor bez pořádných celodenních výletů? Konaly se dva ten první na Bítov a druhý přes neprostupné moravské hvozdy do nepříliš vzdálené Jemnice. Ten druhý nám barvitě popsal Pejník, tak tady je alespoň krátký úryvek:

...hned na počátku cesty došlo k tragédii. Ztratil jsem svoji červenou tužku, takže jsem si nemohl podtrhávat důležité události červeně. První část do dobré Vody proběhla zcela bez problémů-zřejmě proto, že ujít 1 km po asfaltu, kde není kam zabloudit by zvládl i úplný kretén. Pak se však do čela postavil Kuči se slovy, že ten kdo vystoupil na Mt. Whitney přeci zvládne dovést bandu brontíků do 8 km vzdálené Jemnice levou zadní. Leč skutečnost byla naprosto jiná. Již po 150 metrech, kdy se cesta ztratila v polích, přišla ke slovu mapa. Poněkud zaražení všichni sledovali Kučiho, který neohroženě prosekával cestu svým kapesním nožíkem přes maliní a ostružiní. Po 20 metrech již nebylo nikoho, kdo by Kučiho nenazval nějakou hanlivou přezdívkou. Po dobrých 15 minutách boje s příšerou se začaly objevovat první náznaky převratu. Útrapy stupňovalo nesnesitelné vedro dohánějící účastníky pochodu až k šílenství. Naštěstí se zvědům podařilo nalézt cestu, která přibližně odpovídala cestě zaznamenané na mapě. dalším asi dvouhodinovým pochodem se celá skupina dostala na dohled vytouženému cíli. I neméně zdatní jedinci byli na konci svých sil a nebýt ochoty a dobrosrdečnosti vedoucích Škavíka a Pejníka a instruktora Míly, skončily by jejich mladé životy někde v prachu polních cest na Jemnicku. Když bylo jasné, že cesta vede do Jemnice bylo vedení předáno zkušené Monče a Hanče a tyto dvě dívky, i přes velký handicap v podobě akutní absence orientace, dovedly skupinu do cíle. A nyní nastalo teprve to pravé drama...

        dny letěly jako urvané ze řetězu a rázem tu byl poslední večer. Po předání odměn, diplomů a vyhlášení celotáborové hry jsme si vyslechli Perňovu přednášku o stavu káblíků, pirožků a omáček v moravském podzemí. Potom jsme si zapěli několik písní u posledního táboráku a druhý den jsme 9:15 hod. vyrazili k domovu se slzami ve tvářích a s přáním: "Kéž bychom se za rok všichni znovu sešli a strávili spolu dva báječné prázdninové týdny."

m

1. oddíl - Potskřýňácy

Michal Pernica
Hanka Sedláčková

Marek Hoffmann
Jirka Hromádka
Pája Hrubanová
Kuba Jirčík
Aleš Jiroušek
Káťa Mašlánová
Janča Richtrová
Jirka "Nanuk" Slabý
Kuba Slabý
Ondra Špaček


2. oddíl - Blik žabáci

Tomáš Kučera
Monča Meislová

Káťa Benešová
Lucka Berlanová
Nikolka Fialová
Lukáš Habrman
Eliška Kubaníková
danuška Michalcová
Honzík Richtr
Ivonka Šedá
Gabča Teplá

3. oddíl - "Andílci"

Michal Škavrada
Milan Meisl

danuška dudková
Šárka Hanusová
Verča Hrubanová
Kuba Hynek
Honza Slabý
Janča Stloukalová
Klárka Štouračová
Terka Štouračová

Pokud má někdo z vedoucích či dětí zájem o umístění svého příspěvku či fotografie ve fotogalerii, zašlete mi ji prosím na můj e-mail

Případné dotazy, připomínky, žádosti, pochvaly či urážky prosím směřujte na můj e-mail